První zmínky o vánočce jsou již ze 16. století, i proto je jedním ze symbolů Vánoc. Do 18. století bylo pečení vánočky předností řemeslníků, pekařů, kteří je však odevzdávali jako dar šlechtě. Později se začala vánočka připravovat i doma, a to v nejrůznějších podobách. Pro čeládku se pekla vánočka obyčejná, pro rodinu byla určena ta „lepší“ s mandlemi a rozinkami, okořeněná anýzem a fenyklem. Do vánočky se často zapékala mince, která měla šťastlivci, který ji našel, přinést v následujícím roce zdraví.

Pletení vánočky do kříže má svůj symbolický význam. Spodní prameny představují zemi, slunce, vodu a vzduch, prostřední tři prameny symbolizují rozum, vůli a cit a vrchní dva prameny spojují vědomosti a lásku. Popraskaná vánočka znamenala neštěstí a z pečení vánočky se stal rituál se svými specifickými pravidly. Hospodyně musela být oblečena do bílé zástěry, bílého čapce a po celou dobu jejího pečení nesměla promluvit.

Z droždí, trochy cukru, mouky a vlažné smetany uděláme kvásek a necháme na teplém místě vykynout. Změklé máslo zpěníme s cukrem, postupně vmícháme žloutky, potom přidáme mouku prosátou se solí, citrónovou kůru, vykynutý kvásek a vlažným mlékem zaděláme tuhé těsto. Přeložíme je na vál a rukama pracujeme tak dlouho, až se těsto nelepí na vál. Dáme kynout. Při kynutí je dvakrát až třikrát promísíme. Poté přidáme přebrané, propláchnuté a okapané rozinky, část oloupaných, drobně nakrájených mandlí a ještě chvíli necháme kynout.

Upleteme vánočku, necháme ji vykynout na teplém místě, při kynutí ji potřeme vejcem rozšlehaným s mlékem. Vykynutou vánočku opět potřeme vejcem s mlékem, posypeme oloupanými nakrájenými mandlemi a do středu vrchního copu zasuneme několik kousků špejlí. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180°C. Po ztmavění  a zrůžovění (asi po 20 minutách) přikryjeme pečícím papírem a pečeme dále asi 40 minut na 160°C. Po vytažení z trouby, potřeme vánočku vejcem.

Martina Mlsná