Sardinky získaly svůj název podle latinského názvu ostrova Sardinie – Sarda.

Sardinky lovili již antičtí rybáři. Zatímco Římané si jich cenili, Řekové je spojovali s říší bohyně smrti Hekaté. Ve starém Řecku tak sardinky konzumovaly jen v nižších společenských vrstvy.

I v dalších historických epochách se názory na konzumaci sardinek lišily. Většinou byly považovány za jídlo chudých a jen málokdo byl přesvědčen, že sardinky patří do labužníkovy kuchyně.

Sardinka (Sardina pilchardus) patří do čeledi sleďovitých ryb. Sardinky poznáme podle symetricky vykrojené ocasní ploutve a charakteristické pro ně jsou i lesknoucí se skvrny na horní části těla.

Lov sardinek probíhá mezi červencem a listopadem. Ve Španělsku je většinou připravují čerstvé a nevykuchané. Nejčastěji se potřou olivovým olejem, bylinkami a poté se upravují na grilu. Našinec ale zná spíše sardinky konzervované v oleji. Podle labužníků by se sardinky měly nechat v plechovce nebo ve skle delší dobu, čímž se zvýší její chuť i vůně. Jakostní sardinky se skladují několik měsíců.

Proč jíst sardinky?

Maso ze sardinek je velmi chutné a zdravé, neboť obsahuje dostatek vitaminu D, B, prospěšné Omega3 mastné kyseliny a acetylcholin podporující naši paměť. Dokáží také posílit srdce, mozek, kosti a chrání i kůži.

Ryby se skvělou pamětí

Nejen vylepšují naši paměť, ale samy si mnohé pamatují. O jejich vynikající paměti svědčí například i fakt, že po druhé světové válce se celá desetiletí nevracela hejna těchto rybiček do míst, kde vybuchovaly miny a bomby.

Nepleťte si sardinky se sardelemi

Sardel (starším názvem ančovička) tvoří samotnou čeleď. Jejich maso je tmavší a má výraznější chuť než sardinky. Sardele se upravují tak, že vykuchané a hlav zbavené ryby se naskládají do dřevěných sudů, kde se zalijí solným nálevem, zatíží se a nechají se zrát 3 až 6 měsíců. Poté se očistí, osuší, rozpůlí a naplní se do sklenic či plechovek a zalijí se olejem.

Sandra Špačková
foto: foodiesfeed.com