Mišpule je podobně jako kdoule neprávem opomíjený plod.

Správné botanické označení je Mišpule německá (Mespilus germanica) z čeledi Růžovitých.

Je jedním z nejkrásnějších malých zahradních stromů, který zároveň plodí chutné ovoce. Dříve byly velmi populární a hojně pěstované, dnes se pěstují jen ojediněle.

Mišpule nepochází z Německa, jak název napovídá, ale z Orientu, odkud se před tisíciletími rozšířila do střední Evropy.

Sbíráme až poté, co přejdou mrazem

Mišpule stejně jako kdoule sbíráme až poté, co přejdou mrazem. Teprve pak jsou správně sladké.

Dužnina mišpulí je v čerstvém stavu trpká a takřka nepoživatelná. Teprve po přemrznutí plody zhniličí a dužnina změkne. Chuť je poté lehce pikantní. Plody obsahují průměrně 75 % vody, 10 % cukru, 7,5 % vlákniny a 1,5 % kyselin. Z vitamínů obsahuje především vitamin C a B2. Pochlubit se může minerálními látkami jako vápník, hořčík, draslík a sodík.

Proti zánětu i průjmu

Mišpule mají pozitivní vliv na kardiovaskulární choroby a nemoci oběhového systému. Dále pomáhá i snižovat hladinu cholesterolu. Mimo to se používá při zánětech dýchacích cest. Z mišpulí se vyrábí sirup, který se podává pro obsah tříslovin dětem při průjmech.

Skvělé do likérů, sirupů i marmelád

Plody se zpracovávají na kompoty, na rosoly, sirupy, povidla či marmelády. Také se používají k výrobě různých likérů. Je možné je sušit, či je konzervovat společně s jinými plody. Pro jejich pikantní, kořeněnou chuť se přidávají k ovocným moštům a vínům, které jednak dokoření a jednak zvyšují jejich trvanlivost.

Mišpule skladujeme na chladném a suchém místě.

Sandra Špačková
foto: Amada44, wikipedia.org