Libeček lékařský je velice bujná trvalka, která dorůstá až 2 metrů. Pochází z Persie a na naše území se dostala v devátém století a v kuchyních získala nezastupitelné místo. V dřívějších dobách bývala vysazena v klášterních zahradách, kde ji používali jako koření i jako lék.
Chuť libečku je velice výrazná a často se mu přezdívá “přírodní maggi”. Už první vyrašené lístky časně z jara mají silnou nezaměnitelnou vůni. Obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek. Je proto hojně využíván v lidovém léčitelství.
Libeček obsahuje silice, třísloviny, vitaminy C a A, hořčiny, pryskyřici, cukry a jiné látky.
Zlepšuje trávení a stimuluje produkci trávících šťáv. Pomáhá lidem trpícím nechutenstvím, pomalým zažíváním, či s pocitem plnosti po jídle. Je také účinným pomocníkem při plynatosti, za tímto účelem se doporučuje přidávat jeho listy či semena do pokrmů, nebo si po jídle připravit slabší čaj z listů a semen, popřípadě kořene.
Dokáže i zvýšit vylučování moči, čímž přispívá k pročišťování močových cest a odplavování škodlivých látek. Napomáhá i hojení ran, v takovém případě se na ránu přikládá libečkový obklad. Čaj z libečku nás zbavuje usazených toxických látek, čistí krev a je prospěšný pro lidi trpící kloubními potížemi.
V tomto případě se doporučuje využít kořen. Těhotné ženy by se konzumaci libečku měly raději vyhnout. Zpozornět by měli i lidé trpící vážnějším onemocněním ledvin, těm se jeho konzumace absolutně nedoporučuje!
Čerstvé i sušené listy jsou perfektním kořením na dochucení polévek a omáček, masových pokrmů. Výtečné s ním jsou i vařené brambory. Mladé lístky jsou jemnější, proto je můžeme použít do salátů, tvarohových pomazánek, míchaných vajíček či nádivek.
Oddenky libečku a jeho oloupaný čerstvý kořen se dají upravovat jako zelenina, nejlépe pokrájené a přidané třeba do polévky. I plody libečku mají své uplatnění. Používají se jak k dochucování jídla, tak na výrobu bylinných likérů. Avšak pozor, jeho aroma je natolik výrazné, že ho do pokrmů přidáváme jen po málu.
Libeček se u nás běžně pěstuje na zahrádkách. K dostání je ale i v zahradnictvích, na trzích a v supermarketech. Při nákupu čerstvého je třeba dát pozor, aby nebyl zvadlý a listy nebyly zežloutlé. Na pultech obchodů jej seženeme i jako sušený nebo jako součást polévkových koření. Také sušený by měl mít jasně zelenou barvu.
Krátkou dobu ho můžeme uchovávat ve sklenici s vodou, aby neovadl. Na delší dobu se doporučuje uchovávat konzervovaný, nejlépe sušený ve skleněných, porcelánových nebo plechových nádobách na temném a suchém místě.
rdc