Stejně jako se o lvovi říká, že je králem zvířat. Hřib smrkový je jednoznačně králem hub.

Nejen, že skvěle chutná, ale je na něj i radost pohledět. Hřib smrkový (Boletus edulis), u veřejnosti známý jako pravák, je jedlá houba. Při sběru se nemusíme obávat jeho záměny za jedovaté houby. Je třeba si dát jen pozor na mladé závojenky olovové, které se podobají těmto mladým hříbkům.

Jeho klobouk je masitý a v jeho mládí je pravidelně vyklenutý, později je rozložený, zpočátku bílý, v dospělosti získá světle kaštanovou až tmavě kaštanovou hnědou barvu.

Pod kloboukem je bílý někdy spíše hnědavý, břichatý, od poloviny dole zahnědlý, plný, v dospělosti válcovitý, zdobený jemnou síťkou sahající do poloviny třeně. Jeho dužina je čistě bílá, neměnící se. Výtrusy jsou vřetenovité, hladké a žlutavé. Výtrusný prach je olivově hnědý.

Roste v lesích, někdy i mimo les, nejčastěji pod smrky, ale objevit ho můžeme i pod borovicemi, duby, buky, břízami. Vyskytuje se jednotlivě, či i ve skupinách, od pahorkatiny po hory, hojněji ve vyšších polohách.

Roste července do října, jeho hlavní růstové vlny přicházejí zpravidla v srpnu a v září a za příznivých podmínek je jeho výskyt až masový. Není třeba jej zdlouhavě hledat, dalo by se říct, že si tyto houby najdou spíše vás.

Hřib smrkový má jemnou vůni a typicky hřibovitou chuť. Kulinářsky je velmi cenný a všestranně využitelný. Spolu s žampiónem je nejdůležitější obchodní houbou na světě.

Je vhodný na jakoukoli tepelnou úpravu. Sušení je nejlepší způsob jeho uchovávání v domácnosti. Mladé plodnice můžeme naložit do panenského olivového oleje a po odložení podávat na nejrůznější způsoby. Nejvíce si na něm ale pochutnáme, když ho necháme plně vyrůst do dospělosti a pak teprve sníme. Skvělá je houbová omáčka, smaženice nebo bramboračka.

Sandra Špačková

foto: www.pixelio.de