Halušky, halušky, halušky: pokaždé jiné, pokaždé výborné. Když je řeč o slovenském pití, většinou se řeč stočí na slivovici. I když je to možná moravské či hanácké národní pití.
Když se mluví o slovenských jídlech, bývají mezi prvními zmíněny halušky. A právem, protože halušky jsou ryze slovenskou záležitostí, a kromě toho ‒ když je umíte správně připravit, jsou opravdovou lahůdkou.
O haluškách už asi něco slyšela většina z nás, ale méně už je těch, kdo vědí, že nejsou halušky jako halušky a že ty „východňárské“ jsou úplně jiné než ty z jižního Slovenska, že ty tatranské chutnají ještě jinak, že rusínské nejen jinak chutnají, ale i jinak vypadají, a že na západě, třeba v okolí Trenčína, je to zase něco úplně jiného.
Asi nejznámější jsou brynzové halušky. Recept je jednoduchý, smísíte 800 g oloupaných brambor, 400 g polohrubé mouky a 2 lžičky soli a připravíte těsto. To pak přes speciální síto protlačíte do horké vody a uvaříte. Nakonec doplníte brynzou a slaninou. Chcete-li mít halušky jako slovenská hospodyně, musíte ovšem znát několik malých fíglů: Předně, halušky vaříme krátce, jen dokud nevyplavou nahoru, asi 3 minuty. Pak je děrovanou naběračkou přendáme do vlažné vody a teprve potom scedíme a necháme okapat. Další vychytávka spočívá v brynze: Nakupujte vždy váženou brynzu, je chuťově lepší. Ověřte si, že je čerstvá, starší brynza bývá nepříjemně nahořklá! No a slaninku, to dá rozum, musíme před přidáním nejdříve trochu rozškvařit, aby se rozvoněla, aby pustila sádlo, které celý pokrm zvláční, a aby příjemně křupala.
To jsou tedy ty proslavené brynzové. Úplně jiné jsou „halušky s bramborami“. Nejsou totiž z brambor, a nejsou to ani typické halušky. Ale na jihovýchodním slovensko-maďarském pomezí se k haluškám počítají. Jak je připravíte?
Oloupete a uvaříte několik brambor. Úplně obyčejně. V misce si připravíte těsto z hladké mouky, vajíčka a trochy vody. Konzistencí má být podobné jako těsto na pizzu, jen lehce měkčí. Toto těsto pak rozválíte na tenoučkou placku, tu si vezmete na dlaň a do vroucí slané vody házíte kousíčky placky ‒ tak, jak je prostě prsty odtrhnete. Uvařené plackové útržky nakonec smícháte s vařenými bramborami a štědře polijete máslem. Chuť je jednoduchá, ale dokonale lahodná.
A ještě nám zbývá exkurze na západ haluškové země. Tam se halušky připraví z polohrubé mouky, vajíčka a vody. Opět zpracujete těsto o fousek měkčí než na pizzu. Pak nakrájíte mladé hlávkové zelí a dáte ho dusit. Jen tak bez cibule, na trochu vyškvařené slaninky. Z těsta pak na prkénku odkrajujete maličké žížalky a házíte je do vroucí slané vody. Uvařené smícháte s měkkým zelím, které jste osolili, ale pozor ‒ žádný ocet, ten sem nepatří. Křehoučké mladé zelené zelí má samo o sobě výraznou chuť, a s haluškami a slaninou tu opět vzniká neobvyklá, ale perfektně vyvážená pochutina.
A tak je to se všemi haluškami. Jsou nenáročné na přípravu i na finance, poměrně zdravé, a chutnají naprosto výtečně. Kdo jednou okusí, nezapomene.
Autor: Eva Musilová