Tykev, dýně nebo turek, takto se této rostlině říká. Dýně patří spolu s melouny, cuketami či okurkami do čeledi tykvovitých, pro kterou je typické kolísání mezi oběma chutěmi.

Na českých talířích ještě nezdomácněla, což je obrovská škoda. Jde totiž o zeleninu velmi zdravou, kterou je možno připravit jak na sladko, tak na slano.

Popínavé jednoleté rostliny dýně obecné se ve Střední a Jižní Americe pěstovaly už před 7 000 lety. Jde o jednu z nejstarších kulturních plodin vůbec. Do Evropy byla dýně přivezena prostřednictvím španělských kolumbovských výprav. Na rozdíl od jiných dovezených druhů z Ameriky, jako brambory a rajčata, se dýně staly velmi populární a obohatily tehdy velmi jednotvárný jídelníček. V severních oblastech Evropy se o rozšíření tykví zasloužily především nizozemské obchodní společnosti. Dokazují to vykopávky ve staré části Amsterodamu, kde byla ve vrstvách ze 17. století nalezena semena tykví obecných. Největší prvenství v rozšíření tykví lze bezesporu připsat Benátkám, tehdejší obchodní velmoci. Město Benátky při obchodování s Maďarskem a Rakouskem platilo jatečním dobytkem ale i tykvemi. Odtud pochází tradice pěstování tykví v Maďarsku i Štýrsku (kde se vyrábí legendární dýňový olej).

Jak se dostaly tykve do střední Evropy nelze přesně určit, protože po celý středověk až do 16. století se tykve dovezené z Ameriky velmi často zaměňovaly s lagenáriemi či melouny.

Dýni tvoří z 90 % voda a vláknina a obsahuje jen málo cukru. Obsahuje mnoho zdravých látek, například hořčík, draslík, sodík. Semínka jsou bohatá na zinek, což ocení zejména pánové trpící potížemi s prostatou. Je bohatá na provitaminy vitaminu A (lutein, alfa a beta karoten), které jsou příčinou jejího oranžového zbarvení. Dýně také působí močopudně, podporuje vylučování toxinů, čímž ulevuje při chorobách ledvin, snižuje hladinu tuků a cholesterolu v krvi, pozitivně působí na imunitní systém. Regeneruje tělesné buňky, kladně ovlivňuje léčení revmatismu a dny.

Jak poznat zralou dýni?

Zralou dýni poznáme podle stopky. Ta by měla být zdřevnatělá s viditelnými prasklinkami, slupka by měla být nepoškozená, tvrdá a matná. Plod by měl být těžší, lehčí je plný semínek. Slupka zralých plodů je velmi tvrdá a matná (oproti nezralým lesklým plodům).

Dýní existuje desítky druhů. Pro vaření je ale nejvhodnější druh Hokkaido. Tento druh má zároveň nejvyšší nutriční hodnotu, obsahuje hodně vitamínů, je velmi chutný a dobře se zpracovává. Populární je i muškátová či máslová dýně.

Dýni lze bez problémů skladovat ve vzdušné a suché místnosti o teplotě do 18 °C, takto vydrží až 4 měsíce. Dále je možné dýni zamrazit, vakuovat nebo kompotovat.

Sandra Š.
foto: matthiasboeckel, unsplash