Carpaccio (“karpačo“) je geniální, jednoduchý, světoznámý pokrm (resp. předkrm), jedna z perel italské kuchyně.

Má i svoji zajímavou historii. Harry´s Bar v Benátkách, přímo u Canale Grande byl ve 20. a 30. letech minulého století velmi významným místem schůzek známých umělců a celebrit (když ještě celebrity byli opravdu celebritami). Častým hostem tu býval m.j. i Ernest Hemingway, který jej vpravil i do své knihy „Přes řeku a do lesů“, Chaplin, Fellini, Karajan a i Onassis.

Harryho bar navštěvovaly samozřejmě také krásné ženy. A pro jednu z nich, velmi atraktivní dámu – komtesu Amalii Nani Mocenigo, které lékař zakázal jíst vařené maso, vymyslel majitel baru Giuseppe Cipriani jako masovou dietu tuto delikatesu.

Tenoučké plátky syrové svíčkové rozprostřel na talíř a pokropil je bílou omáčkou z majonézy, smetany, citronové šťávy, worcester omáčky, soli a pepře. Vzniklá kombinace červené a bílé barvy vnukla Ciprianimu pojmenovat toto dílo po benátském renesančním malíři, který se proslavil brilantními červenými a bílými tóny na svých obrazech – Vittore Scarpazza, zvaného Carpaccio.

Postupem času dali kuchaři a gurmeti vzniknout dalším variacím na toto mistrovské téma. Mění se omáčky i základní surovina. Namísto svíčkové (syrové nebo marinované nebo s orestovaným okrajem) se setkáte často s plátky syrového lososa, tuňáka a jiných ryb, zeleniny, hub aj.

rdc

foto: foodiefeed.com