Amarant, českým jménem Laskavec nebo také sloní ucho. Amarant znali už Inkové, Mayové i Aztékové. I proto se o něm hovoří jako o obilovině Aztéků. Byl ceněn pro své výživné vlastnosti. Ze zrn kdysi lidé připravovali mouku a listy upravovali jako zeleninu. Pro jeho sílu ho i jedli i muži připravující se do boje. Dnes je jeho největším pěstitelem Čína, Mexiko a Střední Amerika.

Mnozí jej na zahradách pěstují, aniž by věděli, o jakou cenou obilovinu se jedná. Svým vzhledem totiž připomíná dekorativní rostlinu. Rostlina se vysévá v květnu a na počátku června, má ráda dostatek slunce. Pokud ho zapomenete zalít, nic se neděje, bez problémů přežije i delší suché období.

Jedna rostlina dokáže vyplodit až půl milionu semen. Semínka amarantu jsou malá jsou podobná semínkům máku, jejich zbarvení se často liší. Mohou být bělavé, žluté až temně hnědé.

Podle odborníků je amarant nejcenější obilovinou. Semena a listy obsahují až 18 % procent bílkovin. Zajímavé je, že svými dietetickými vlastnostmi amarant předčí i sóju. Mimo bílkoviny má mezi obilovinami i jeden z nejvyšších obsahů vlákniny. Dále semena vynikají riboflavinem a antioxidantem vitamínem E.

Semena navíc neobsahují lepek, takže se využívají k výrobě mouky vhodné pro bezlepkovou dietu. Vyšší obsah železa než amarant má z obilovin už jenom merlík. Napomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Amarantová vláknina se využívá při léčbě zácpy a je výborná jako prevence rakoviny tlustého střeva a konečníku.

Díky svým vlastnostem se prosazuje především v potravinářství, ale v posledních letech i v kosmetickém průmyslu.

Jeho chuť je lehce nasládlá a připomíná oříšek. Z mladých listů si můžete obdobně jako špenát připravit salát. Drobná semínka lze konzumovat bez jakékoli přípravy, dají se i opékat či dusit. Amarant báječně zahustí polévky. Ve formě mouky se výtečně hodí na pečení.

Ačkoliv amarant upadl téměř v zapomnění, poslední dobou se díky svým přednostem a začíná objevovat na pultech obchodů. Naprosto běžně jej seženeme v obchodech se zdravou výživu.

rdc