Pokud se vydáte na aktivní prázdniny do italských Alp, třeba jako my do malebného městečka Livigno, trochu si protáhnout tělo z kanceláře, tak myslete i na doplnění energie. Pro české cyklonadšence a výletníky je Livigno vyhledávanou destinací. Není divu, více než sto kilometrů cyklotratí a pěších cest romantickou přírodou je osvěžující. Pokud po cestě zavítáte do některé z tradičních alpských chalup a restaurací, tak doporučujeme ochutnat tradiční severoitalskou kukuřičnou kaši – polentu, která vám okamžitě dodá energii.
Polenta je dosti sytá, a proto vám k zahnání hladu postačí i malá porce. Až do 60. let minulého století právě díky polentě lidé žijící v Livignu často přežili bez úhony zimu. Kukuřice byla, než došlo k turistickému rozmachu obce díky propojení tunelem se Švýcarskem, jedinou plodinou, které zde měli dostatečné zásoby. Obilí se totiž v nadmořské výšce 1806 m. n. m. moc nedaří.
Kukuřice je bohatá na vitamíny, vlákninu, bílkoviny nebo minerály a pozor, doporučuje se i pro ty, kdo je intolerantní na lepek. Je prakticky nemyslitelné, že by ji místní hospůdky neměli v nabídce, protože se jedná o univerzální jídlo i přílohu, kterou lze servírovat na nespočet variant. Takže, ať už jsme se vydali na kola v Bike Parku Mottolino a stavěli jsme v restauraci Alpe Mine anebo den poté v údolí u jezera v Ristoro Alpisella, vždy jsme v nabídce našli slané i sladké varianty tohoto jídla. Protože hlad byl opravdu veliký, zvolili jsme variantu s vepřovými žebírky a věřte, že na první pohled nevelká porce dala zabrat dvěma dospělým lidem. Podle obsluhy stačí pro zahnání hladu 6 lidí 500 g polenty /bez příloh/!
Jak na to?
Příprava tohoto tradičního severoitalského pokrmu je poměrně snadná. Potřebujeme pouze kukuřičnou mouku (popř. kukuřičnou krupici), sůl a vodu. Doporučuje se mouku nejdříve spařit, aby se zbavila trpkosti. Poté mouku nasypeme do vařící osolené vody (na 250 g kukuřičné mouky přijde litr vody) a pravidelně mícháme. Vaříme až do vypaření vody. Když se kaše již odděluje od stěny hrnce, je hotová.
Podává se jako předkrm, první anebo i druhý chod, jako příloha, ale také samostatné jídlo, ve sladké variantě i jako dezert a dále ke snídani nebo svačině. Hodí se prakticky k veškerému masu, k vařené zelenině a je velice chutná i se sýry a houbami.
Fotokredit: Petr Slavík